Už několik dní před zápasem bylo v ruských médiích cítit to napětí důležitého duelu. Příznivci ruského hokeje měli ještě dobře v paměti loňské vyřazení našlapaného týmu s Ovečkinem a Malkinem ve čtvrtfinále MS v Rize a kdyby se totéž mělo opakovat přesně v den tak významného svátku, jako je „Ďeň pabjédy“, byla by to národní katastrofa. Přesto byste před zápasem  těžko našli nějakého fanouška domácího týmu, který by nevěřil v postup.

Připravovaná odplata za Rigu probíhala v zaplněné moderní hale Chodynka naprosto podle plánu. Z hučení hlediště při šancích ruského týmu před českou brankou bolely uši, a když sborná skórovala, rozevlály se stovky ruských vlajek. „Byla tu skvělá atmosféra, diváci nás neustále hnali dopředu. Hodně nám to pomáhalo,“ pochvalovala si po zápase nejobletovanější hvězda šampionátu Alexander Ovečkin.

Snad symbolicky s ohledem na významný den zazněl po každém ruském gólu z ampliónů haly jakoby válečný nálet, kterým domácí dávali najevo, že svého soupeře nemilosrdně rozdrtí. Mráz po zádech z toho musel běhat i mnoha válečným veteránům druhé světové války, kteří ověšeni medailemi a řády zabírali společně s legendami ruského hokeje čestná místa. Ruský národ si svých hrdinů neobyčejně váží, takže nebylo překvapením, když hlavní trenér ruských hokejistů věnoval vítězství nad Čechy právě jim.