Jak se cítíte po vítězném finále?
Jako mistr světa.

Od kdy jste si byl jistý, že zápas vyhrajete?
Když jsme dali gól na 2:0.

Sedm let jste čekal na velké finále, byly to dlouhé roky?
Hodně dlouhý. Hlavně jsem si toho hodně vyslechl od vás novinářů, jak se nároďáku s Jágrem nedaří. Jsem rád, že už o mně přestanete psát.

Neustále jste tvrdil, že si nepotřebujete nic dokazovat. Přesto, cítíte satisfakci po zisku titulu?
Určitě. Když se odhodláš jít na led a hrát zápas, tak chceš podat nejlepší výkon a vyhrát. Největší uspokojení přijde, když se nám to povede. A nám se to povedlo.

Jak těžký byl turnaj pro vás? Hrál jste jej skoro celý se zlomeným malíčkem...
Byl by těžký i bez zlomeného malíčku. Turnaj byl těžkej, malíček bolel, nohy bolely. Máme takový mužstvo, které nechce prohrát žádný zápas. Někdy by bylo lepší si trochu odpočinout, my to ale nemáme v sobě. Nic jsme nevypustili, na rozdíl třeba od hokejistů Kanady nebo Ameriky, kteří v základní skupině nějaké zápasy nehráli naplno.

Které momenty rozhodly o zlatém úspěchu?
Potvrdilo se, že turnaj je hodně o štěstí. Proti Americe jsme prohrávali 0:2 a mohli jsme být doma už před dvěma dny. A nikdo by teď neoslavoval. Pak byla důležitá střela Radka Dvořáka v semifinále proti Švédům a třetí klíčový faktor bylo to, že jsme ve finále dali první gól. Osud nám přál a my slavíme titul.

Vstoupil jste do elitního klubu hokejistů, kteří dokázali vyhrát olympiádu, mistrovství světa a Stanleyův pohár. Co to pro vás znamená?
Chtěl bych mít vedle dvou vyhraných Stanley Cupů mít i dvě vítězné olympiády a dvě mistrovství světa. Zatím ještě nekončím a uvidíme, jestli se to povede. Příští rok je výborná příležitost.

Ve finále jste soupeři příliš nepovolili. Čím to?
Bylo to tím, že jsme dali první gól. Nemuseli jsme se nikam tlačit a ustupovat z naší hry. To se nám nepovedlo proti Americe ani Švédům. Šance jsme neproměnili a najednou se ocitli v situaci, kdy jsme prohrávali 0:1. Pak musíš změnit hru, tlačit se dopředu. A v takový situaci dochází ke spoustě chyb.

Co byste vzkázal fanouškům, kteří na vás budou čekat na Staroměstském náměstí?
To já ani nevím, je to pro mě novina. Já jenom vím, že odpoledne letíme domů. Samozřejmě fanoušci jsou důležitý, bez nich se nedá hrát. Jsem rád, že nás jezdili na zápasy podporovat. Cítil jsem daleko větší zodpovědnost. Věděl jsem, že neslaví jenom 25 hráčů a trenéři, ale dalších deset miliónů lidí doma.