"Prvním významným momentem byl přípravný zápas s Kanadou před začátkem mistrovství světa. Tam mužstvo vychytalo poslední mouchy před šampionátem, po prohře navíc zůstalo nohama na zemi.

Dalším významným okamžikem bylo, jak lehce jsme prošli prvním a druhým kolem turnaje. Zápasy jsem zvládli přesně jak chtěl Vláďa Ružička, neplýtvali jsme emocemi, ani porážka s Rusy nás nevychýlila. Tohle byl jeden z rozdílů proti loňskému roku, kdy byl díky domácímu prostředí hodně emotivní každý zápas. Ve Vídni jsme v úvodních fázích turnaje našetřili hodně psychických sil.  

Hlavním klíčem k úspěchu pak bylo zvládnuté čtvrtfinále. Loňská repríza s USA se vydařila, naši vyrovnali za jednu třetinu dvoubrankový náskok soupeře a nakonec rozhodli v samostatných nájezdech.

Penalty jsou vždy ošidné a pokud je mužstvo zvládne, je to obrovská injekce. Postupem přes Spojené státy jsme zlomili to prokletí, které v nás bylo po posledních letech, a hráči se utvrdili v tom, že jsou na turnaji nejlepší. A když jsem viděl innsbruckou skupinu, tak jsem si říkal, že ani Kanada na nás prostě nemá.

S Kanaďany jsme se pak skutečně střetli ve finále. Tam byl jednoznačně klíčovým momentem rychlý úvodní gól našich, který soupeře zlomil. Za prvé si už potom Kanada nevěřila a za druhé se dostalai do fyzického útlumu. Naši byli kondičně úplně někde jinde, v pohodě soupeře ubránili a drželi jej na uzdě po celý zápas."